Korálky z klokočí

            Klokoč zpeřený (staphylea pinnata) je hustě rostoucí keř. Dorůstá výšky až 5 metrů. Vědecký název rodu pochází od řeckého stafylé, což je hrozen. Jeho plody i květy rostou v hroznech. Plod má kulovitý až hruškovitý tvar tobolky s nadmutými pouzdry světlezelené barvy. Semena jsou spíše kulovitá, o velikosti asi 1cm a jsou velmi tvrdá, lesklá a mají světle hnědou barvu. Jeho pěstování se datuje od konce 16. století. Český název klokoč mu dali naši předkové, protože zralé tobolky chřestí - klokotají. Z plodů se vyráběly růžence a lidová bižuterie. Dřevo se používalo s oblibou v řezbářství. Od našich předků víme, že plody je dobré sbírat 29. září na svátek sv. Michala - kdy mají čarovnou moc. Nositelům přinášejí štěstí, ochraňují je od nemoci, rozmnožují jejich majetek a chrání věrnost jejich partnera. Jako ochrana před uřknutím a nadpřirozenými bytostmi se používá klokočová hůl, která má čarovnou moc. Říká se o ní také, že zkracuje vzdálenosti a toho kdo ji nosí, nebolí nohy a neuhodí do něho blesk.  Největší využití semen klokoče bylo pro výrobu růženců. Růžence nepoužívali jen chudší lidé, ale všechny společenské vrstvy. U bohatších byly růžence ze vzácnějších materiálů a dokonalejšího provedení. Byly to kombinace dřeva, skla a případně stříbra. Růženec byl často i módní ozdobou a pro nejbohatší vrstvu byl zhotovován někdy také z perel, jantaru, zlaceného dřeva, stříbra, apod. Během středověku nebyla podoba růžence pevně stanovená. To se samozřejmě týkalo počtu kuliček na růženci, jeho zakončení křížkem, střapcem, nebo dalším pojetím. I v současné době obnovili někteří jedinci výrobu klokočí v podobě růženců, náramků a náhrdelníků. Jsou velmi příjemné a citliví lidé z nich mohou cítit i slabou příjemnou pozitivní energii.Odevšad (JSch)

Jak jsem vnímal dílo Františka Kupky

            Jednou jsem přijal pozvání Vlastimila Marka do Národní galerie ve Veletržním paláci na expozici celoživotního díla českého malíře Františka Kupky. Sešlo se nás zde několik senzibilů a naším úkolem bylo "změřit" energii Kupkových děl. Slovo měřit samozřejmě není správné, poněvadž k tomuto účelu nejsou vyvinuty zatím žádné přístroje a ani pro tento druh energii nemáme stanoveny nějaké jednotky. Ve skutečnosti jde vždy o to, jak energetické vyzařování obrazů vnímá citlivý člověk. Každé dílo a umělecké dílo obzvlášť vyzařuje do svého okolí zcela zvláštní energii, kterou do díla vložil cíleně nebo necíleně jeho autor. Frekvenční rozsah této energie dokáže ještě vhodně doladit a zacílit kompozice barev.

            Nikdy předtím jsem Františka Kupku neviděl a jeho dílo také ne. Schválně jsem se do žádné encyklopedie nepodíval, abych si o něm něco předem přečetl. Šel jsem do galerie zcela neovlivněn. Na začátku expozice byla jeho veliká fotografie, u které jsem se zastavil, abych vnímal osobnost Františka Kupky. Na základě těchto vjemů jsem si psal: ctižádostivý, vnitřně silně rozpolcený, velmi ovlivňován vztahy se ženami.

            Kolekce obrazů byla uspořádána vzestupně. Díla na jeho počátku jsou naplněna rozpolceností a smutkem. Unikal k malbě, ale vnitřně cítil, že to není ono. Z některých obrazů zpočátku tvorby je cítit zklamání. Umělec potřebuje vyjádřit to co má v duši. Když to ze sebe dostane často cítí, že to není ono, že to chtěl udělat jinak.

Co jsem pociťoval z některých obrazů:

            Dívčí akt  -  chlad.

            Duše lotosu  -  vánek a smutek.

            Vlna - jemné a uklidňující vibrace

            Počátek života - vyzařuje velmi silně, ale ne pozitivně, způsobuje smutek

            Rytmus historie - bez zvláštní energie

            Melancholie - hluboký smutek

            Vzdor - silná negace

            Cesta ticha 3 - smutek, výraz nepochopení

            Cesta ticha 4 - klidné záření (olejomalba)

            Tyto dva obrazy mne velice zaujaly, nejen z hlediska kompozice, ale také z energetického hlediska. Oba dva mají totiž stejný motiv, kterým jsou pyramidy. Rozdíl mezi nimi je v tom, že na tom prvním obraze je mezi pyramidami postava muže, který měl zřejmě znázorňovat bloudícího Kupku. Kupka si uvědomoval svoji malost v rámci světa a vesmíru a tento zmatek vložil do obrazu.  Na druhém obraze, který je malován olejem již onen muž není.

            Stojící dívka - melancholická touha

            Radost - pocit uklidnění a uvolnění, záření slabé

            Podzimní slunce - jenom pocit chtění

            Žlutý krám - silnější vibrace s pocitem očekávání, obraz uklidňuje

            Oválné zrcadlo - silné pozitivní vibrace až do vzdálenosti asi 5,5 m

           Barevná - slabší, klidné záření, cca 4 m

            Amfora, Dvoubarevná fuga - silné záření, klidná mysl, cílevědomost, dokonalé uvolnění

            Kupka se abstraktními obrazy začal plně uvolňovat. Začal malovat to, co cítil energeticky a v barvách.

            Kvetoucí kaštan - příjemné vibrace

            Paní Kupková mezi vertikálami - silné vibrace, paní Kupková je doslova uvězněna v barvách, zřejmě jí nejdříve slíbil, že jí namaluje a pak

            ji    zamaloval do barev, energie barev byla mocnější

            Řazení vertikál - neznatelné vibrace

            Kosmické jaro I - klidné vibrace, obraz může i léčit

            Zde se již Kupka plně ponořil do abstraktní tvorby. Z jeho obrazů vyzařuje uklidnění. Konečně maluje to, co uvolňuje jeho duši.

            Příběh o pestících a tyčinkách - silné vibrace

            Sólo hnědé čáry - také velmi silné energetické záření

           Expozice byla velká a ke konci jsme již cítili únavu. Na takovou expozici jako je Kupkovo dílo by to chtělo nejméně dva dny.

            Cestu k abstraktní malbě mu otevřel kubismus. Tam našel to, co hledal. Když jsem si pak přečetl několik materiálů o Františku Kupkovi, zjistil jsem, že jako kluk fungoval jako médium na spiritistických seancích v podkrkonoší. Kupka byl vegetariánem a pokoušel se dobrat ke své malířské tvorbě také pomocí meditace a změny vědomí. Kupka tvrdil, že solné cítění k barvě získal díky hygienické péči kterou představovalo v zimě v létě sprchování a pak cvičení bez oděvu na zahradě. Bylo to pro něho jako motlitdba s níž se obracel k vycházejícímu slunci.

            V Paříži studoval mikrostruktury a kosmologii, fyziku, biologii.

 František Kupka se narodil 23. září 1871 a zemřel v roce 1957.

1881 - umírá mu matka, později pro hádky s macechou odchází do učení.

1884 - stává se u svého sedlářského mistra médiem spiritistických seancí

1896 - usadil se v Paříži. Tenkrát řekl: „Jsem duševně opojen pařížským vzduchem, jenž člověka nutí k nesmírnému pragmatismu a odvádí jej od pozorování sebe sama“.

1910 - dochází k zásadnímu přelomu v jeho tvorbě

1912 - vystavil poprve své abstraktní obrazy což publikum přivítalo tak, že jim Kupka představuje pouze jednoduché arabesky

1914 - přihlásil se do francouzské cizinecké legie

(JSch)